Úvodní článek - TIPY MAMKY NA PLNÝ ÚVAZEK

Drazí přátelé,

vzhledem k tomu, že mi PB (Pán Bůh) daroval čtyři úžasné děti a za dva týdny mi (nám s manželem a dětem) nadělí již páté miminko, přijala jsem roli maminky na plný úvazek a snažím se ve všech oblastech zlepšovat a být připravena.

Víte...mnoho lidí si myslí, že více dětí mají lidé s nízkým vzděláním proto, že nebyli dost chytří a prostě si to nenaplánovali. Ale ne vždy to tak může být. Než jsem se stala maminkou, vystudovala jsem soukromou obchodní školu a úspěšně složila maturitní zkoušku s vyznamenáním. Na střední jsem byla šprt, proto všichni vč. učitelů ode mne čekali, že to v kariéře "někam dotáhnu". Hlásila jsem se na několik vysokých škol a dostala se na dvě, tudíž jsem si mohla vybrat. Vybrala jsem si tedy FES na UPCE a absolvovala čtyři semestry oboru Management ochrany podniku a společnosti (krizový management firem a společnosti). Ano čtyři, tedy nedokončila jsem ani bakaláře a nepokračovala do magisterské úrovně. Po dvou semestrech jsem totiž začala být nešťastná, protože jsem cítila, že tohle není moje cesta a že mě PB chce jinde, ale nevěděla jsem, kde. Vždy jsem chtěla mít rodinu a tak jsem se za to hodně modlila. A za nějaký čas jsem se potkala na jednom setkání v DCŽM Vesmír s mým současným manželem. Najednou mi začalo být jasné, kam mě Bůh směřuje a odešla jsem ze školy a našla si práci (také jsem měla na výběr z několika pracovních pozic, na které mě přijali). PB mi dal skvělé zaměstnání u věřícího šéfa a majitele firmy, který byl jak přísný, tak spravedlivý a chápající. Snažila jsem se vždy svou práci odvádět nadstandardně a plnit úkoly, které byly i z jiných oborů, což vyžadovalo neustálé přizpůsobování se novým situacím. Po svatbě jsem za nějaký čas otěhotněla a můj šéf mě podporoval od začátku těhotenství a dával mi nadstandardní volna, když jsem měla ranní nevolnosti a dovolil mi pracovat z domu. Přechod ze zaměstnání na mateřskou dovolenou jsme si navzájem pomohli překonat a já se začala připravovat na svou roli maminky a věděla jsem, že se na mě nikdo nezlobí, že "na čas opouštím firmu". 

Už od začátku jsme měli hned dvě děti, takže nemám vůbec zkušenosti s jedináčky :) Když nám PB v roce 2011 nadělil dvojčátka Míšu a Kačenku, tak jsem se snažila si všemožně zjistit vše potřebné ohledně péče o děti a zejména o dvojčata. Postupně, jak přicházely i další děti - Monika (2012) a Gabriel (2014), jsem se opět přizpůsobovala současným možnostem a situaci, jak šlo. A zvládala jsem to vše s Boží pomocí skrz obětavého milujícího manžela nebo vnímavou  rodinu mou i manželovu. Dětem od začátku dělám vše domácí a v nouzových situacích používám některé hotové dobroty, protože ne vždy se vše daří tak, jak si člověk plánuje.

Rozhodně nejsem a nechci být za každou cenu biomatka, nechci ostatním radit co a jak mají dělat ohledně dětí apod. Spíš chci být hezká, šikovná mladá maminka, která je možná trošku něčím vyjímečná a bude ostatní pozitivně motivovat. Zejména tím, že se snaží myslet více na děti a ne na svoje vlastní blaho. Tuto rubriku zakládám spíš proto, že mě mé okolí a čím dál více lidí oslovuje ohledně tipů na některé domácí dobroty a recepty, finty jak uspávat děti, jak je učit režimu, finty v domácnosti apod. Je fakt, že čím více jsem se do role maminky dostávala, tím více fíglů mě napadalo a hodně věcí jsem tím vyřešila. Došlo to až do té situace, že se někdy divím, proč lidi dělají věci tolik složitě, když to jde i mnohem líp a i ve větším počtu dětí. Obzvlášť když se v okolí jiné maminky např. jednoho či dvou dětí diví, jak se dá zvládnout víc dětí - že si to ani neumějí představit. A jelikož mi už hlava začala pomalu, ale jistě šedivět, zapomínám a chci mít zaznamenané některé fintičky, které se snad jednou budou hodit nejenom mě, ale možná někomu dalšímu a jednou snad i mým dětem.

Snažím se být vždy pokorná a nebýt pyšná matka, která chce všem ukázat, že je dokonalá. Ráda bych spíš motivovala mladé lidi, kteří myslí stále jen sami na sebe a odkládají rodičovství na vedlejší kolej, staví na první místo kariéru, neuzavírají manželství, nezakládají rodiny a každým rokem odsouvají rodičovství dál a dál dokud už není pozdě. Pokud člověk v sobě cítí touhu po rodině, je třeba se modlit za toho pravého partnera a důvěřovat PB, že v ten pravý čas jej přivede.

Sama za sebe jsem hrozně ráda, že jsem relativně mladá maminka (dvojčata se narodily v mých 23 letech), protože přístup a moje flexibilita mi pomáhají se přizpůsobovat mnohem lépe než když bych začala rodinu plánovat mnohem později, jako mé vrstevnice a spolužačky. Vnímám největší přínos hlavně kvůli dětem - mladší maminka má mnoho sil - zvládne tělesně lépe těhotenství (věk určuje i množství potřebných vyšetření při těhotenství), porod a následnou péči o miminko (nepravidelný režim, noční vstávání apod.) a má i modernější vzhled - není to na ní tolik vidět a to jí také dodává sebevědomí. Navíc pár let uteče jako voda a dítě v pubertě se za mladší maminku nestydí tolik, více si rozumí, protože není mezi nimi více než třicetiletý věkový rozdíl. A v poslední řadě až děti budou mít vlastní rodinu, jistě ocení babičku, která se jim bude snažit všemožně pomoci pohlídat děti a být v záloze, když je třeba = mnohem lepší než babička, která si už dávno nepamatuje, jak se postarat o děti, sotva se sama postará o sebe, natož jí svěřit děti nebo ji tím "obtěžovat". Mnohokrát jsem se setkávala se zkušenostmi maminek, že jejich vlastní maminka už je moc stará (nebo sobecká) na to, aby byla ochotná pomoci vlastní dceři / synovi s péčí o děti. Zejména proto, že už se naučily být sami a starat se sami o vlastní komfort ve stáří a nechtějí si ho nechat narušit malými prcky, kteří jen křičí a dělají nepořádek.

Občas se takhle potkám s někým ze školy či z období "za svobodna" a občas mi mí "přátelé" udělí lekci podobnými otázkami typu: "Ty ses zbláznila? Mít dítě takhle brzy a co kariéra, práce, volný čas? Vždycky Ti škola šla...Ty si nechceš užít volno než zapadneš mezi posraný plínky?". No a já jen s trochou vnitřního neklidu dodávám... : "Víš, zvolila jsem si kariéru mamky a dělám ji nejlíp, jak to jde. Až Ty se rozhodneš zapadnout mezi posraný plínky, tak já si budu užívat volnýho času se svými dětmi v hospodě u sklenky vína a budu mít někoho, kdo se o mě postará! "

Takže nebojme se toho, všechno jde a s Boží pomocí několikanásobně víc!

Dost už k úvodníčku, kecat kolem budu stejně hodně (za což se Vám dopředu omlouvám). Teď už se pustme do těch fintiček a tipů i fíglů, které by se možná mohly někomu hodit.

Monča