Moje zkušenosti s Císařským řezem

Většina blogů a článků na různých maminkovských serverech se zabývá přirozeným porodem, který mi bohužel/bohudík utekl, mám více zkušeností s porodem císařským řezem (celkem 3 císařské řezy a za týden budu absolvovat již čtvrtý) tak doufám, že moje tipy a zkušenosti co a jak v porodnici ohledně císařského řezu se budou třeba někomu hodit.

Porod císařským řezem (Sectio Caesarea) se indikuje kvůli mnoha důvodům. Mě byl indikován už při těhotenství s dvojčaty - trošku mě to znepokojilo, když mě mladá doktorka při příjmu po sdělení, že mám dvojčata, okamžitě bez prohlížení zdravotnické dokumentace a bez předchozí kontroly oznámila, že dvojčata budu rodit císařem. Vzhledem k tomu, že jsem byla de-facto v termínu (38+6TT) obě děti byly hlavičkou dolů a nic přirozenému porodu nemělo bránit, trvala jsem, abychom zkusili nejdříve přirozenou cestou a v okamžení, kdy by to nešlo, teprve udělali "císaře". Velmi jsem se bála tak razantního zásahu do svého těla, ale stále jsem nechávala důvěru na lékařích - protože oni tu mají medicínské vzdělání a zkušenosti a hlavně zodpovědnost za můj zdravotní stav. Byla jsem smířená s tím, že když se prostě něco nepovede, nemám nic proti císařskému řezu.

První večer při příjmu jsem dostala vyvolávací pilulku, druhý den ráno další a šla na "hekárnu" s tím, že se porod jistě rozběhne. Byla jsem zapojená na všechny různé přístroje a každou chvilku mi měřili tlak, ale vždy při kontrole lékař konstatoval, že se porodní cesty vůbec neotevírají. Převezli mě zpět na gynekologické oddělení na pokoj, kde budu čekat opět do druhého dne. Totéž se opakovalo i druhý den, všechna vyšetření gynekology byla nesmírně bolestivá, protože ačkoliv se porodní cesty neotevíraly, měla jsem stále různě silné kontrakce, které byly zjevné na kardiotokogramu a to mě vyčerpávalo. Nakonec třetí den ráno jsem dostala od pana primáře další a poslední pilulku s tím, že pokud by se dnes do odpoledne nerozběhl porod samovolně, sáhli bychom k císařskému řezu, protože byl čtvrtek a pan primář chtěl, aby bylo o naše dvojčátka postaráno všemi možnými dětskými lékaři i druhý den v plné směně. Nakonec se ve čtvrtek ve 14:37 a ve 14:38 narodily Míša a Kačenka a to císařským řezem. Čím víc se to totiž blížilo, tak jsem se tím víc těšila na vysvobození, kterým císařský řez skutečně byl. 

Průběh císařského řezu - 0.den - den "sekce"

V pokoji na "hekárně" mi aplikovali kapačkou antibiotika a holítkem oholili spodní část břicha, aby byla připravena pro zákrok. Z pokoje na "hekárně" mě nahou převezli na lůžku na operační sál, tam jsem si sedla na lůžko a vyhrbila páteř co nejvíce to šlo, pak mi aplikovali do páteře částečnou anestezi a položili mě zpět na lůžko a čekalo se, až mě začnou hřát nohy. Ruce mi upevnily ke stolu do rozpažení a napojili na další přístroje. Na prsou jsem měla elektrody snímající srdeční činnost. U hlavy mi stály dvě paní doktorky anestezioložky, které byly hrozně moc milé a pořád mě hladily po hlavě a ramenou, uklidňovaly a povídaly si se mnou. Stále se mě ptaly, jestli je mi dobře, jestli se mi dobře dýchá a snažili se mi odvézt pozornost a sledovaly moje životní funkce a ty neustále hlásily paní doktorce. Pak mi sestra zavedla cévku pro odvod moči. Po chvilce mi paní doktorka začala mazat břicho desinfekcí, což už jsem necítila. Průběžně mi anestezioložky říkaly, co všechno se bude dít, co se právě děje a paní doktorka je doplňovala. Byla jsem uklidněná a smířená, že jsem v dobrých rukách a v duchu se za všechny na sále modlila. 

Jsem moc ráda, že jsem byla při vědomí a mohla zažít ten okamžik zrození, kdy přišli na svět děti. Sice to není stejné jako přirozený porod, ale necítím se ochuzená tu chvíli, kdy jsem poprvé slyšela jejich hlásky. Nejdřív se narodil Míša a měl krásný klučičí silný hlas, kterým nás všechny zdravil ;-) Za minutu potom se narodila Kačenka a její hlásek byl od brášky znatelně jemnější, holčičí a úžasně něžný a kňourající. Byla jsem samozřejmě moc dojatá a v momentě, kdy si je dětská lékařka vzala na vyšetření a pak mi přišla sdělit, že jsou naprosto v pořádku a zdravá, mi tekly slzy po tvářích a všichni mě i paní doktorce gratulovali, že jsme to zvládli. Paní doktorka říkala, že se nediví, že se porodní cesty neotevíraly, protože tam prý měl Míša nějak vklíněnou hlavičku, takže si "zkrátka postavil hlavu" a nechtěl od maminky jinak než násilím ;-) Zatímco mi čistili dělohu od placenty a sešívali jednotlivé vrstvy řezu tkáněmi, o naše děti se staral v předsálí tým dětských sester s dětskou lékařkou, což máme zdokumentováno.

Video dětí po porodu zde.

Po vyjmutí dětí z dělohy mi aplikovali nitrožilně hormon "lásky" oxitocyn, který se přirozeně vyplavuje při spontánním porodu a je scela zásadní v mnoha věcech, zejména pro spuštění laktace - tvorby mateřského mléka. Po kontrole a obstarání dětí mi je ještě jednou donesli na sál ukázat a chvilku mi je držely u hlavy, abych je alespoň tváří pomazlila a sdělili mi, že jsou v pořádku a nic jim nechybí. Mluvila jsem na ně a oni se úplně ztišili a hltaly můj hlas, najednou mě mohli slyšet pořádně a znaly můj hlas. Byla jsem moc šťastná, že jsou v pořádku po těch všech děsivých rizicích, kterými mě lékaři celé těhotenství strašili. Pak děti dali tatínkovi Michalovi tzv."klokánkovat" na břicho, aby nahradili blízkost maminky a pro celkové zklidnění dětí. Tatínek si je vzal na hruď a zpíval jim naši písničku, kterou jim zpíval do bříška a obě děti po malé chvilce spokojeně usnuly.

Potom děti nechaly s tatínkem drahnou chvíli a mě zatím odvážely na pooperační pokoj na ARO, kde mě opečovávaly sestry a čekaly až mi zase přijdou nohy k sobě. Byla jsem hodně unavená a po chvilkách jsem usínala, dostávala jsem kyslík, protože mi v průběhu operace trošku vystoupila anesteze na svaly v hrudní oblasti a špatně se mi dýchalo, což je prý běžné.

Po asi hodině a půl (co mi začaly zase fungovat nohy) mě převezli z tzv. "dospávacího pokoje" na ARU do novorozeneckého oddělení, kde už jsme byli na běžném pokoji v největší blízkosti sesterny, abychom měli prý všechen servis k dispozici. Sestry nám po několika hodinách chodily píchat injekce proti bolesti a párkrát nám přivezly ukázat děti na pomazlení a na stimulaci kojení.

1.den po operaci

První den po operaci byl hlavní úkol dne - s pomocí sester dojít do sprchy a osprchovat se. Vzhledem k tomu, že jsou břišní svaly přeřezané, bolestivé a citlivé, tak nefungují zcela tak, jak mají - takže chůze je velmi bolestivá, obtížná a skutečně je třeba pomoc sester jak k chůzi, tak mnohdy i ve sprše. Sestřičky byly velice pečlivé a obětavé a pořád pomáhaly, aby se nám neudělalo zle apod. Kolikrát je třeba (měly moje kolegyně v porodnici) si dojít na záchod s pomocí sester. Po císaři stejně jako po spontánním porodu odcházejí očistky (většinou až do šestinedělí, má zkušenost po všech císařích bylo pouze 14 dní, zřejmě je při vyjmutí miminka děloha očišťovaná více než při spontánním porodu) takže je třeba se důkladně umýt a často měnit mateřské porodnické vložky. Často jsme tedy z WC putovali rovnou do sprchy. Stejně důležité, ba i důležitější je pořádně ve sprše čistit jizvu, aby se do jizvy nedostala infekce nebo se nezačla někde trhat. Každý den při vizitě lékař jizvu kontroluje. 

Pro co nejčasnější start urychleného hojení jizvy je také třeba ideálně v tento den začít chodit, ikdyž je to velmi bolestivé. Tento den také dorazí rehabilitační sestra, která učí jak správně masírovat jizvu po císaři a "cvičí" s maminkami polohu na břiše - kvůli správnému zavinování dělohy. Vždycky nám s kolegyní na pokoji dělalo obrovský problém se poprvé vůbec dostat do polohy na břiše a tím horší bylo zvedání se zpět. Hlavní je naučit se po jistou dobu se zvedat z leže přes přetočení na bok - tak, aby se vůbec nezatínaly břišní svaly (jednak to strašně bolí a současně je to pro hojení nejlepší nechat svalům "oraz"). Pro snížení bolestivosti při vstávání z lůžka je také dobré využít pro slézání z postle stupínky, které bývají většinou na všech pokojích, popř. o něj sestry poprosit.

Vzhledem k tomu, že je pro maminky velmi bolestivé postarat se sama o sebe, miminka bývají ještě na dětské sesterně - kde se o něj starají a přebalují dokud nebude maminka schopná se o něj postarat, na krmení vozí mamince na pokoj a pokud maminka dokáže miminko postupně sama opečovávat, zůstává už miminko s maminkou na pokoji - tzv. Rooming in.

Návštěvy doporučuji přesunout na následující den, kdy už je maminka více schopná a více zotavená z operace, přeci jen je tělo stále ještě vyčerpané a bolestivé, miminko je ještě mimo pokoj maminky a tak krom manžela je vhodné další návštěvy nepřijímat.

2.den po operaci

Tento den je ideální si začít zvykat na bolest a už nemít žádné tišící injekce proti bolesti. Sestry si mj. zaznamenávají do karty i to, kdy byla poslední tišící injekce, což bývá při rozhodování lékaře o propuštění maminky domů z nemocnice, docela zásadní. Když jsem měla 3.císařský řez, mé tělo bylo již na bolest zvyklejší a tak má poslední injekce proti bolesti byla 1.den po operaci na večer, aby se dobře spalo bez bolestí.

Tento den (pokud se na to maminka cítí) je již vhodné přijmout návštěvu, protože předchozí dny to bývá složitější - jednak je maminka většinou vyčerpaná a průběžně usíná a nebo jí všechno bolí tak, že to ovlivňuje nálady. Současně 2.den po operaci už většinou může mít na pokoji své miminko a tak jej může návštěvám představit a to působí hodně pozitivně na náladu maminky i miminka. 

3. a další dny po operaci

Je třeba se zaměřit na zotavování se, průběžně chodit na menší procházky po chodbě (třeba i s miminkem v minipostýlce - dobré využít jako chodítko a přidržovat se.

Dbát na čistotu jizvy, min. dvakrát denně se osprchovat a při sprchování jizvu masírovat dle pokynů fyzioterapeutky (důležité pro co nejlepší srůst jizvy i následnou viditelnost či "přepůlení" břišních svalů a podbřišku). Než se zavine děloha (trvá celé šestinedělí), tak bývá typický převis uvolněné kůže přes jizvu, nebezpečí zapaření jizvy, zanesení infekce při nedodržování hygieny.

Tyto dny většinou sestry učí maminky další péči o miminko, koupání, ošetřování pupečníku, měření teploty, vážení po kojení apod. Kojení po císařském řezu se budu věnovat samostatně v následujícím článku. Dále je s miminkem nutné absolvovat několik vyšetření na pokoji či lékařském pokoji, zpravidla po běžné dětské vizitě přijde lékař na kontrolu zraku a sluchu miminka, pak se zvlášť kontrolují kyčličky atd.

Propuštění domů

Závisí na tom jak je na tom zdravotně maminka - hojení jizvy, odcházení očistků, bezproblémové odcházení stolice a větrů - ano, i toto se kontroluje a hlásí. Při výstupní kontrole ostřihnou vyčnívající kousky nitě z jizvy (zpravidla používají niť, která se sama vstřebává) a provedou poslední kontrolu jizvy.

Současně se propouští i miminko - kontroluje se zdravotní stav miminka, zda-li se novorozenecká žloutenka ztrácí, zda-li je podchyceno krmení = kojení / umělá výživa nebo kombinace obojího a miminko musí mít znatelný přírůstek váhy (nebývá nutné, aby dosáhlo porodní váhy). Důležité je i to, že maminka musí zvládnout péči o miminko.

Po propouštění je třeba nahlásit se do 3 dnů u dětského lékaře, jehož výběr je třeba udělat již před porodem (jméno lékaře se hlásí při propouštění domů), dále maminka obdrží od matriky rodný list dítěte a očkovací průkaz miminka pro dětského lékaře. Na konci šestinedělí je třeba ještě kontrola u obvodního gynekologa, při potížích - zejména s jizvou - raději kontrolu dříve. 

Zpravidla pokud vše dobře jde, nejsou žádné zdravotní komplikace ani u maminky ani u miminka, propouštějí 5.den od operace (přičemž den operace je nultý den).

Moje zkušenosti s délkou pobytu v nemocnici

Já jsem s dvojčaty byla v nemocnici celkem dva týdny. Nástup v pondělí, do čtvrtka mi vyvolávali přirozený porod a ve  čtvrtek mi dělali sekci. Druhý týden v pátek nás propouštěli, měli jsme u dcery komplikace se žloutenkou a přibírali jsme pomaleji. Jako prvorodičku a maminku dvojčat si mě tam navíc hlídali trošku pečlivěji. Při dalším miminku jsme byli propuštěni pátý den od operace a při následujícím dokonce 4.den od operace, protože jsem už první den po operaci neměla žádné tišící injekce a vše se dařilo dobře. U císařského řezu většinou méně než týden v porodnici nestrávíte.

Při plánovaném císařském řezu se nastupuje den dopředu před datem císařského řezu, aby se stihly ještě další záležitosti - návštěva anesteziologa, další dílčí vyšetření na gynekologii a zejména je potřeba mít s sebou interní předoperační vyšetření od obvodního lékaře. 

Závěrem

Na začátku jsem se bála císařského řezu a chtěla jsem rodit spontánně, což jsem si nechala zapsat do karty při příjmu, je ale dobré dát na doporučení lékařů a v případě potřeby s císařským řezem souhlasit. Pro mě to bylo poprvé vysvobozením. Když mi pak znovu doporučili císařský řez, tak jsem s ním opět souhlasila, protože rizika roztržení jizvy po císaři a následné otravy krve atd. se mi zdála jako zbytečné riziko obzvlášť, když mám doma děti a milujícího muže, ke kterým se chci vrátit. Lékař v nemocnici mi navíc řekl, že není vyloučeno několik císařských řezů za sebou. Vždy se totiž stará jizva vč. všech srůstů vyřízne a pak je opět jen jedna jizva, není celé břicho rozřezané křížem krážem ;-)

Teď už vím, do čeho jdu a postupně zjišťuji, jak se v porodnici za ta léta od prvního císaře do dnes zlepšili a co vše ještě plánují. Z vlastní zkušenosti vím, že je vždy lepší ptát se včas a nechat si poradit od lékařů i od sestřiček a dobře se naučit vše potřebné vč. kojení v dobu, kdy máte všechny lékaře a sestřičky po ruce než to pak dohánět někde z domu a dojíždět na konzultace k lékařům dodatečně. 

POZN.

Toto jsou mé zkušenosti s císařskými řezy, přiznávám, že nejsem ani lékař ani sestra a všechny informace mám z úst lékařů a sester, zkušenosti jsem opravdu prožila a mám je v živé paměti. Psala jsem je čistě pro představu jak to bývá při císařském řezu a po něm a doufám, že se tyto informace budou někomu třeba ještě hodit. Vždy ale pamatujte, že je třeba se o detailnějších věcech poradit s vlastním lékařem ať už gynekologem či obvodním lékařem a řídit se jejich radami. Přeci jen - oni jsou tu lékaři a mají mnohem více zkušeností a k tomu potřebné vzdělání, je třeba je respektovat.